Jazzové variace na svatováclavský chorál
28.9.2026
19:00
Kostel sv. Jakuba staršího , Brno
C O R O N A B O H E M I A E ● K O R U N A Č E C H ● В Ѣ Н Ь Ц Ь Ч Е Ш Ь С К Ъ
Novem meditationes super cantum Sancti Venceslai ● Devět zastavení u svatováclavského chorálu ● Девѧть стоꙗнии при пѣсни свѧтаго Вѧчеслава
Předmluva autora:
Jako se poutník na své cestě zastavuje, aby se nadechl, vzhlédnul, inspiroval se, v tichosti požádal či poděkoval, nebo se jen podíval hlouběji do svého srdce, tak i já jsem činil na cestě ke skladbě, která je zde zapsaná. Devětkrát jsem se zastavil u zpěvu svatému Václavovi. U modlitby staletími zpevněné a prohloubené, která je zasazená hluboko v našich genech. Devětkrát jsem se před ní nově poklonil, nově se podíval, z jiného úhlu, jinýma očima, veden intuitivní bezprostředností stejně jako návazností předešlých kroků. Každé další zastavení, jako by bylo vždy novým hledáním a rozhodováním se, rodilo se opět nevinné, nově objevované - nikoli předem vypočítané.
Dosud žasnu nad tím, že mi bylo svěřeno zabývat se tímto bytostným tématem, třebaže jsou jiní mistři daleko převyšující mé schopnosti a zkušenosti, kteří by takový úkol s jinou velkolepostí zhotovili. Avšak přijal jsem toto pověření hned - rozechvělý, ale bez zaváhání a s vděčností. Jako dar, jako volání prozřetelnosti, která jistě má své důvody tak činit, a která mi dala pocítit neobyčejnost a naplnění z práce na tématu, jež tak hluboce promlouvá.
Vzniklý útvar je ve svém jádru Poctou, kterou vzdávám. Je vystavěná na devíti stupních. Jako cesta poutníka lemovaná devíti kapličkami, devíti zpomaleními, modlitbami, devíti otázkami, nebo též devíti branami vědomí, jimiž poutník v duchovní bdělosti prochází. 9 po sobě jdoucích úrovní vytvářející řetězec propojení napříč časem i prostorem, 9 doteků vyšší entity, 9 vhledů, které mě prostoupily takřka hmatatelně, jakkoli se odvíjely v dimenzi nehmotné.
Výpověď, která mi takto pod rukama vyrostla, budiž alespoň malým příspěvkem světu hudby, radosti z hudby, ale také lidskému duchu a víře v něj. Do míry mých schopností, kráčiv po starobylých základech, napsal jsem hudbu, vyznání, které se dle tradice obrací na svatého Václava, věčného krále a patrona českých zemí. Mimo to je však adresované i českému národu v jeho současnosti. Je též přímým oslovením Ducha národa českých zemí - rozměru uloženém hlouběji v dějinné a duchovní matérii, skrytým před povrchními pohledy, často i nás samotných.
Koruna Čech je akt vyzvednutý z hloubi mé duše, kam jen dosáhnu, a ze srdce - jak jen umím - otevřeného. Je prosbou a zároveň ceremonií za národ českých zemí, k posílení jeho ochrany, jeho bytí v pravdě, v míru, v moudrosti a sebevědomí. Jsa prostý český muzikant, udělal jsem, co jsem uměl, a toto dílo, jako zažehnutou pochodeň, odevzdávám do rukou našich duchovních ochránců. Nepatří mě, patří vám.
S úctou a vděčností, mému národu, národu slovanské moudrosti, křesťanských tradic, národu, jenž zná vycítit duchovní pravdu, předkům i pokračovatelům, národu českému, zemím českým, synům a dcerám svatého Václava, matkám a otcům našim, jakož i dětem našim.
Pavel Zlámal
MMXXVI (2026)
Zkomponováno z pověření Josefa Buchty
pro brněnský jazzový orchestr „B – Side Band“ k 20. výročí jeho existence
Obsah:
1. Iskoni – z hloubi věků ● Iskoni – ex alto saeculorum ● Искони – изъ глѹбинꙑ вѣкъ
Blagoslovi, duše moja, Gospoda! Slyšite slovo, otъ boga bo prišьlo jestь.
Svętyjь Vęceslave, voevodo češьskы zemlę ne daždь pogybnuti namъ ni bǫdǫštimъ
2. Povstaň národe český ● Exsurge gens Bohemica ● Въстаzни ꙗзꙑче чешьскꙑи
Dědictví naše, čisté srdce, povznes se v míru. Tiché tvé světlo vítězí vždy nad hlučnou temnotou. Corona regni Bohemiae.
3. Miles Christi ● Bojovník boží ● Воинъ Христовъ
Duchovní bojovník, v boží zbroji. Ten, který přináší jasnozřivost, světlo v nás, které nikdo neuhasí.
4. My jsme Tvoji synové a dcery ● Nos filii et filiae tuae sumus ● Мꙑ сꙑнове твои и дщери есмъ
Hlavním mravním imperativem nás Slovanů je spravedlnost. Naším největším úkolem je ochraňovat zemi a nést nebesa. Naším největším tajemstvím je láska.
5. Dux Wenceslaus, rex perpetuus Bohemiae ● Kníže Václav, věčný král český ● Кнѧзь Вѧцеславъ, цасарь вѣчьнъи чешьskъи
Se že bě blaženyjь kъnęzь Vęceslavъ – toto byl pak blažený kníže Václav. Verax, lustus, providus.
6. Pečeť ručitele ● Sigillum fidejussoris ● Печать порѹчьnika
Jsem Tvůj oddaný bojovník.
7. Duchu českého národa, vzestup výše ● Spiritus gentis Bohemicae, ascende ad altiora ● Душе ꙗзꙑка чешьскаго, въсходи вꙑше
Pravda očišťuje, pravda uzdravuje. Nechť zaplaší stíny a otevře brány vzestupu.
8. In claritate angelica ● V záři andělské ● Въ зарѣ ангельстѣ
Andělský doprovod a nebeská pomoc s námi jest.
9. Pokolení – cesta budoucích ● Progenies – via futurorum ● Родъ – пѫть грѧдѫщиихъ
Nechť duch českých zemí na věky září.
Svatý Václave, vévodo české země, nedej zahynout nám ni budoucím.
1. SLOKA:
Svatý Václave, vévodo české země,
kníže náš, pros za nás Boha, svatého Ducha,
Kriste eleison
2. SLOKA
Ty jsi dědic české země
rozvzpomeň se na své plémě
nedej zahynouti nám ni budoucím
svatý Václave
Kriste eleison