Ani my, experimentální těleso Divergent Connections Orchestra (umělecký vedoucí a dirigent Pavel Zlámal), nezůstáváme stát opodál, hnáni urgencí našeho vlasteneckého uvědomění spěcháme se aktivně zúčastnit masivních oslav významného státního jubilea. Do celé velkolepé suity hudebních či jiných uměleckých děl, vznikajících právě u této příležitosti, si dovolujeme přispět naší ubohou troškou, která nese název „Cyklus několika diverzních forem“. Je to soubor oslavných kulturních akcí, věnovaných 100. výročí vzniku Československa, který proběhne v období od 30.května zhruba do října roku 2018.

 

Ú vodní část cyklu, scénický koncert Melodram o chlebu (a soli) se uskuteční zmíněného 30.května 2018 od 18h na nádvoří Galeryje 9 (Lidická 9, Brno)

 

Vydáme se bloumat bezcílně

a ochutnávat vůně krás

- prostých, rurálních, českých

 

 

sólisté: Zuzana Barochová – soprán, Vojtěch Šembera - baryton

vypravěč: Petr Rybíz Toman

hudba: Divergent Connections Orchestra

 

scénář a režie: Pavel Zlámal, Petr Rybíz Toman, Jaroslav Záděra

libreto, texty: Pavel Zlámal, Petr Rybíz Toman

dirigent, hudební nastudování: Pavel Zlámal

 

 

vstupné: žádné/přijatelné/důstojné/jiné

 

 

další části cyklu:

2. Aurální dějiny Brna 14.6.2018

3. Transcendentální taneční párty 13.7.2018

4. 100 let 100 piv- někdy v září 2018

5. Slavnostní koncert – asi říjen 2018

 

 

Divergent Connections Orchestra – soubor pro řízené improvizace

 

 

Cyklus několika diverzních forem

k příležitosti 100. výročí vzniku Československa

 

 

Experimentální těleso Divergent Connections Orchestra (dirigent a umělecký vedoucí Pavel Zlámal) uvádí cyklus oslavných kulturních akcí věnovaný 100. výročí vzniku Československa.

 

Z pozice „uprostřed“ (mezi Českem a Slovenskem – z Brna roku 2018) reflektuje v pěti (či více?) autonomních formách některé motivy, které vnímá jako prvky spjaté s národní identitou. Zároveň takové prvky, které nutně nestojí na prvních místech oficiálních reprezentativních výčtů. Není tedy tento cyklus oslavou činů velkolepých či toužících po světovosti, nýbrž naopak, spíše člověka prostého a jeho obyčejnosti (tedy i takové, kterou zlí jazykové někdy označují za středoevropské / české ignorantství – v čemž mají někdy pravdu, jindy tím zase vynáší ignorantství své vlastní).

 

Koncept si tedy všímá (a čerpá z) takové obyčejnosti, která, jakýmsi skrytým či podvědomým algoritmem společensko-historického dědictví, absorbuje a přetváří vnější vlivy, stejně jako výrazná puzení zevnitř vlastních řad. Obyčejnost, která pak v dobrém i špatném prosakuje do celkového obrazu národa, spolucharakterizuje nejen jeho umístění, ale také úlohu a předurčení v kontextu mezinárodním. Absence hrdinných témat a pompézních ambicí dává prostor k objevování drobnějších, ale každému v podstatě známých a blízkých věcí, které k našim zeměpisným šířkám a tedy i náturám tak nějak patří. (Chléb, pivo, tanec, ulice - veřejný život, veřejný prostor atd).

 

Cyklus je (stejně jako samotná existence DCO) motivován primárně touhou tvořit, svobodně, nepoplatným způsobem, rozhýbávat ledy. Nadto však přijímá historické jubileum jako podnět zamyšlení (svého druhu bilančnímu), čímž přesahuje do vlastenecké zpovědi: vyjadřuje přijetí zmíněné obyčejnosti, onoho nejednoznačného, ambivalentního dědictví rodné hroudy a tedy i zodpovědnosti za ně. Je tak nejen konstatováním stavu věcí, ale i provoláním životního stanoviska, manifestem, který si je dobře vědom toho, že obyčejnost je někdy neotesaná, „neušlechtilá“, omezující a urputně zpátečnická, ale také toho, že se v této naší obyčejnosti skrývá i mnoho věcí jedinečných a milých, jako je kupř. prostota a opravdovost, nezištná a srdečná laskavost či poetický humor a nadsázka.

 

 

Celý počin je tvořen na objednávku neexistující morální urgence, jejíž oprávněnou výtku by nikdo nerespektoval, tím méně, kdyby byla vznesena; jako zadání nepřipouštěného kolektivního svědomí, jehož hlasu by v každém případě nebylo nasloucháno, tím méně, kdyby skutečně zazněl.