100 let – 100 piv

Fantastický koncert o dvou částech

 

Vášeň pro pivo je pro lid našich zeměpisných šířek příznačná. Je to bezpochyby součást národní charakteristiky, jakéhosi kódu českých zemí. Nejde totiž jen o přijímání tekutiny nebo požívání alkoholu. Přestože však má pití piva mnoho dílčích podob a vyznění, včetně jistých ne příliš důstojných variant, nebylo by spravedlivé opomíjet úrovně další, významově ušlechtilejší (pro někoho možná překvapivě) a hlubší.

Všeobecně považujeme pití piva za akt vědomý, požitkářský, nanejvýš pak společensko-zábavní. Ovšem chtěl bych jej zde představit také jako akt podvědomý, jako projev určitého civilizačního stupně a příslušnosti k jistému společenství. Nikoliv však ve smyslu elitářského snobismu spjatého spíše s arogancí některých bohatých (zbohatlých) či mocných. Hovořím nyní v podstatě o dispozici, která daleko přesahuje omezený formát jednotlivce.

Takto nahlížený je akt pití piva jednáním málem instinktivním, aktem generacemi utvářeného, nyní již takřka podvědomého nastavení. Je aktem lidské dispozice vrozené stejně jako vypěstované, a to specifickým společenským sepětím. Nepřirovnával bych takové specifikum ani tak k poutům státním ani pouze národním, ale k poutům ještě o kus primárnějším, animálnějším, přesto hluboce spirituálním: k poutům kmenovým.

Pokračujeme-li dále v navržené duchovní významové linii, jedná se také o symbol. Vykultivovaná a zautomatizovaná zvyklost specifického společenství, která nese společenskou informaci. Každé opakováním pití piva je zároveň oním pudovým vyjádřením generacemi pěstované starostlivé péče o zmíněné kmenové sepětí. Třebaže je tato úroveň viditelná až z většího odstupu a v hlubším plánu, je to stejné, jako když se lidé ujišťují o druhové sounáležitosti např. už jen tím, že se na ulici vzájemně pozdraví.

No a takový akt lze pojmout a zvýraznit též jako rituál duchovního charakteru. A jeho provádění pozvednout na úroveň meditace.

Zlatá tekutina vpravená – vmeditovaná – do organismu, a následné symbiotické a vícevrstvé propojení této substance (piva) s vyšším celkem (lidského těla – lidské bytosti), může představovat spojení vpravdě synergické. To vše samozřejmě v jisté závislosti na míře: jsme si dobře vědomi nejednoznačné role samotné kvantity příjmu, tedy toho, že ve vztahu mezi množstvím a přínosem v žádném případě neplatí vždy prostá přímá úměra. Také dobře víme, že se na tuto důležitou skutečnost někdy hřeší. To, čemu směle můžeme říkat „cit pro míru“, je součástí celkové osobnostní vyspělosti člověka, o jejíž kultivaci tímto aktem samozřejmě také usilujeme.

 

Avšak zpět k aktuálním věcem roku 2018. Závažnost příležitosti a vlastenecká (kmenová) povinnost nyní velí jasně, a tuto symboliku nelze ignorovat! A proto: „Sto piv ke stému výročí vzniku Československa!“. Tento akt s maximální péčí a patřičnou národní hrdostí provede jako veřejně přístupnou koncertní performanci tým československého experimentálního souboru Divergent Connections Orchestra (umělecký vedoucí a dirigent Pavel Zlámal) 23.10.2018, Dům umění města Brna, v 19h)

V druhé části koncertu zazní skladba "Nedopitých 80 piv k nedožitým 80 letům Jana Steklíka"

Zvuk piva ve stavu klidu i pohybu. Audio záznam bude posléze k disposici jako akustická instalace. Nechť je esenciální připomínkou nejen samotného aktu holdu-vzdání, ale, jakožto obrozenecký apel, i hrdým manifestem tohoto korunního znaku národa.

 

Zlatá ásana (meditace piva o dvou fázích)

rituálně vypitých 100 piv

 

1. fáze hmoty

pozvednout škopek čerstvě načepovaného piva (je-li možno, nechat jej sluncem prozářit), s pomalým nádechem se na něj usmát, s pomalým výdechem nechat škopek usmát se na nás

zavřít oči a nést škopek k ústům (tomuto úkonu doporučujeme věnovat zvláštní pozornost – při opakování jeho průběh prodlužovat)

štědře se napít

vnímat vší bytostí vtékání tohoto zlata do těla

 

2. fáze ducha

bezprostředně po vědomém a koncentrovaném provedení 1. fáze se zaměřme na krátký tělesný i duševní, mírně excitovaný stav – prostoupení blahem, prozáření těla, inspirování mysli.

Následuje postupné uklidňování, během kterého se oddáváme pocitům ryzí sounáležitosti, logického stavu míru a všeobjímajícího pochopení, vedoucím do nirvanického souznění a vyrovnanosti.

Naše myšlenky jsou skvělé a září zlatou barvou.

 

3. cyklus

Tuto ásanu po chvíli zopakujeme, a dále tolikrát, dokud škopek nevyprázdníme. V organické svornosti takto pokračujeme dokud nevyprázdníme všech 100 škopků.

 

4. návrat

Po správném a důstojném zakončení celého oficiálního rituálu uvolněme koncentraci, přejděme postupně a nenásilně ze spirituálního vytržení opět do neformálního stavu mysli. Přitom každý dle svého zkoumejme přijatou moudrost, je-li třeba, podělme se o své nově nabyté poznání s přáteli a ostatními. Opět však nenásilně – tedy za předpokladu, že přátelé či ostatní chtějí naslouchat.

 

5. zen